Tag Archives: Svobodauceni.cz

Unavení a frustovaní po nenaplnenom dni…

“Přijde mi taky důležité, aby děti byly součástí života i práce svých rodičů – tím pak totiž mezi nimi vzniká ono pevné pouto. Když jsou rodiče přes den v práci, kde sedí někde u počítačů nebo v kanceláři (a dělají práci, ke které nejsou vnitřně motivovaní), a děti jsou celý den ve škole, kde sedí celý den v lavici (a učí se věci, ke kterým nejsou vnitřně motivované) a pak se večer sejdou a jsou všichni unavení a frustrovaní po tom nenaplněném dni, ani je nezajímá, co dělal ten druhý, a tím ztrácejí o sebe zájem a odcizují se.” (Dana-Sofie Šlancarová, citát z knihy Svobodauceni.cz – Výběr publikovaných článků, s. 66, PDF)

Reklamy

John Taylor Gatto: Učiteľ šiestich lekcií

Svoboda učení prináša preklad ďalšieho článku od Gatta pod názvom Školní učitel šesti lekcí. Kým v článku Proti školám Gatto hovoril o tom, čo je podľa neho účelom štátneho verejného školstva (v USA), v tomto článku hovorí o úlohe učiteľa.

Spomeniem iba tri asi najdôležitejšie lekcie. Hoci Gatto hovorí o americkom školstve, každý absolvent slovenských štátnych škôl môže potvrdiť, že Gattove slová z veľkej časti platia aj pre Slovensko.

Lekcia č. 2: Žiadna práca nie je hodná dokončenia. Každá aktivita je najneskôr po 45 minútach ukončená zvončekom. “Lekce zvonku je to, že žádná práce není hodná dokončení, tak proč se o něco příliš hluboce zajímat? […] Zvonky vštěpují každé snaze lhostejnost.”

Lekcia č. 4: Závislosť na druhých:

“Dobří lidé čekají na učitele, až jim řekne, co mají dělat. Je to ta nejdůležitější lekce ze všech, že musíme čekat na jiné lidi, lépe vzdělané než jsme my, aby naše životy dávaly smysl. Bez nadsázky je celá naše ekonomika závislá na této lekci. Zamyslete se nad tím, co všechno by zkolabovalo, kdyby se děti nenaučily závislosti: byznys sociálních služeb by těžko přežil, včetně rychle rostoucí oblasti poradenství; komerční zábava nejrůznějších druhů, spolu s televizí, by ochabla, pokud by si lidé pamatovali, jak se zabavit sami; potravinové služby, restaurace a sklady na hotová jídla by se zmenšily, pokud by se lidé vrátili k připravování vlastních jídel, než aby spoléhali na cizince. Většina z moderního práva, zdravotnictví a strojírenství by šla také – stejně tak textilní průmysl – pokud by nebyla zajištěna zásoba bezbranných lidí, které školy produkují každým rokem. Vybudovali jsme způsob života, který závisí na lidech, kteří dělají to, co je jim řečeno, protože nic jiného neznají.”

Lekcia č. 6: Súkromie neexistuje, nemáte naň právo:

“V šesté lekci děti učím, že jsou sledovány. Každého studenta udržuji pod neustálým dozorem, stejně jako moji kolegové. Nejsou zde žádná soukromá místa jen pro děti; ani žádný soukromý čas. […] Děti jsou povzbuzovány, aby donášely na sebe navzájem a dokonce i na své rodiče. Samozřejmě rodiče povzbuzuji také, aby oznamovali vzpurnost svých dětí.

Zadávám ‘domácí úkoly’, aby se tento dozor rozšířil i do domácností, kde by se studenti mohli naučit něco neautorizovaného, možná od otce nebo od matky, nebo od nějakého moudřejšího člověka v sousedství.”

Po opísaní šiestich lekcií Gatto vysvetľuje, ako pomáhajú centralizácii riadenia spoločnosti. Spomína tiež, že dôležité veci sa deti v minulosti mohli naučiť vo voľnom čase, ale dnes ich voľný čas zaberá televízia a počítače, a kvôli nutnosti zamestnania oboch rodičov, či kvôli rozvodom, deti strávia menej času s rodičmi než v minulosti.

“Ve Spojených státech máme společnost, která se dostává čím dál tím více pod centrální kontrolu již od doby před občanskou válkou: životy, které vedeme, oblečení, které nosíme, jídlo, které jíme, a zelené dálniční značky, podél kterých jezdíme od jednoho pobřeží ke druhému, jsou produkty této centrální kontroly. A stejně tak si myslím, že epidemie drog, sebevražd, násilí, krutosti a upevňování sociálních tříd, jsou produktem odlidštění našich životů, oslabení jednotlivců a důležitosti rodiny, které centrální kontrola uvaluje.”

“S lekcemi, které každý den vyučuji, můžeme se divit tomu, že dnes čelíme národní krizi? Mladí lidé se nezajímají o svět dospělých a ani o budoucnost; nezajímají se téměř o nic, až na rozptýlení hračkami a násilím? Bohaté nebo chudé, školní děti se nedokáží na nic příliš dlouho soustředit. Nemají smysl pro minulost ani budoucnost; jsou nedůvěřivé k intimnostem (jako děti z rozvedených rodin); nesnáší samotu, jsou kruté, materialistické, závislé, pasivní, násilné, nesmělé před neočekávanými věcmi, závislé na rozptylování.”

Článok Školní učitel šesti lekcí je z roku 1991. O rok neskôr ho Gatto rozšíril, doplnil o jednu lekciu – zmätenosť (confusion; “všetko, čo učím, je vytrhnuté z kontextu”), ostatné lekcie vysvetlil jasnejšie ako v pôvodnej verzii. Vyšla pod názvom The 7-Lesson Schoolteacher.