Tag Archives: Praxeológia

Čo je to praxeológia

“Praxeologie je teoretickou a systematickou, nikoli historickou vědou. Jejím předmětem je lidské jednání jako takové, bez ohledu na jednotlivé náhodné okolnosti konkrétních aktů. Její poznání je čistě formální a obecné, bez vztahu k věcnému obsahu a jednotlivým charakteristikám konkrétního případu. Jejím cílem je poznání platné pro všechny případy, v nichž podmínky přesně odpovídají předpokladům a z nich vyvozeným závěrům. Její tvrzení a výroky nejsou odvozeny ze zkušenosti. Mají stejně jako výroky matematiky a logiky apriorní povahu. Nepodléhají verifikaci či falzifikaci na základě zkušenosti či faktů. Logicky i časově veškerému porozumění historickým faktům předcházejí. Jsou nutným předpokladem pro jakékoli intelektuální uchopení historických událostí. Bez nich bychom v běhu událostí neviděli nic než kaleidoskopickou změnu a chaotický zmatek.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 30-31)

Reklamy

Predmet ekonómie

“Praxeologie se nezabývá vnějším světem, nýbrž lidským jednáním ve vztahu k němu. Praxeologickou realitou není fyzikální svět, ale vědomá reakce člověka na daný stav tohoto světa. Předmětem ekonomie nejsou věci a hmotné předměty, ale lidé, jejich mínění a jednání. Statky, komodity, bohatství a všechny další pojmy týkající se chování nejsou prvky přírody. Jsou prvky lidského mínění a jednání. Kdo se jimi zabývá, nesmí se dívat na vnější svět, musí je hledat v mínění jednajících lidí.” — Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 83

Predpoklady konania človeka

Aby človek konal, musí:
1. pociťovať nespokojnosť s daným stavom,
2. vidieť možnosť uspokojivejšieho stavu,
3. predpokladať, že konanie môže viesť k odstráneniu alebo zmierneniu nespokojnosti.

“Spokojeností či uspokojením nazýváme takový stav lidské bytosti, který nevede a nemůže vést k jednání. Jednající člověk chce nahradit méně uspokojivý stav věcí stavem uspokojivějším. Jeho mysl si představuje podmínky, jež by mu vyhovovaly lépe, a jednání směruje k dosažení tohoto žádoucího stavu. Incentivem, který nutí člověka jednat, je vždy pociťovaná nespokojenost. Člověk dokonale spokojený se stavem svých věcí by neměl žádný incentiv něco měnit. Neměl by ani přání, ani touhy; byl by dokonale spokojený. Nejednal by; jednoduše by žil, aniž by se o cokoli staral.
Nespokojenost a vidina uspokojivějšího stavu však samy o sobě nestačí k tomu, aby člověk jednal. Je třeba ještě třetí podmínky: očekávání, že má účelové chování moc odstranit či alespoň zmírnit pociťovanou nespokojenost. Bez této podmínky není žádné jednání myslitelné.” — Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 13

Vzťah výrokov praxeológie k realite

“Reálná věc, která je předmětem praxeologie, lidské jednání, pochází ze stejného zdroje jako lidské myšlení. Jednání a myšlení jsou příbuzné a homogenní; lze je dokonce nazvat dvěma stránkami téže věci. To, že má rozum moc objasnit skrze čisté rozvažování podstatné vlastnosti jednání, je důsledkem skutečnosti, že jednání je plodem rozumu. Věty získané správným praxeologickým uvažováním jsou nejen dokonale jisté a nevyvratitelné stejně jako správné věty matematiky, ale navíc se s plnou přísností své apodiktické jistoty a nevyvratitelnosti vztahují k realitě jednání, jak se jeví v životě a historii. Praxeologie přináší přesné a precizní poznání reálných věcí.” — Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 37

Praxeológia je indiferentná voči cieľom konania

“Praxeologie je vůči konečným cílům jednání indiferentní. Její závěry jsou platné pro všechny typy jednání bez ohledu na to, k jakým cílům směřují. Je vědou o prostředcích, nikoli o cílech. Termín štěstí používá v čistě formálním smyslu.” — Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 14

Predmet praxeológie, subjektivizmus a objektivita praxeológie

“Učení praxeologie a ekonomie platí pro každé lidské jednání bez ohledu na jeho motivy, příčiny a cíle. Konečné hodnotové soudy a konečné cíle lidského jednání jsou pro jakékoli vědecké zkoumání daností, nelze je dále analyzovat. Praxeologie pojednává o způsobech a prostředcích k dosažení takovýchto konečných cílů. Jejím předmětem jsou prostředky, nikoli cíle.
V tomto smyslu hovoříme o subjektivismu obecné teorie lidského jednání. Volbu konečných cílů jednajícím člověkem bere jako data. Vzhledem k nim je zcela neutrální a vyhýbá se veškerým hodnotovým soudům. Jediný standard, který používá, je, zda jsou zvolené prostředky vhodné k dosažení sledovaných cílů. […] V subjektivismu současně spočívá i objektivita naší vědy. Protože je subjektivní a bere hodnotové soudy jednajících lidí jako konečná data nepřístupná dalšímu kritickému zkoumání, je nad všemi stranickými a dílčími zájmy, je lhostejná vůči konfliktu všech škol dogmatismu a etických doktrín. Není zatížena hodnocením a předběžnými názory a soudy, je univerzálně platná a absolutně a plně lidská.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 20-21)

Praxeológia – teória konania človeka

“[Obecná teorie volby a preferencí] je mnohem více než jen pouhou teorií ‘ekonomické stránky’ lidských snah, o lidské touze po komoditách a zlepšení hmotného blahobytu. Je vědou o všech druzích lidského jednání. Volba určuje všechna lidská rozhodnutí. Když člověk provádí volbu, nevolí pouze mezi různými hmotnými věcmi a službami. Do hry vstupují veškeré lidské hodnoty. Všechny cíle a všechny prostředky, hmotné i duševní, velkolepé i přízemní, vznešené i prosté, jsou seřazeny do jedné škály a podrobeny rozhodování, které vybírá jednu věc a ponechává stranou věci ostatní. Nic, po čem člověk touží nebo čemu se chce vyhnout, nezůstává vně tohoto uspořádání do jediné stupnice preferencí. Moderní teorie hodnoty rozšiřuje vědecký horizont a zvětšuje pole studia ekonomie. Z politické ekonomie klasické školy tak povstává nová obecná teorie lidského jednání, praxeologie. Ekonomické či katalaktické problémy jsou zahrnuty v obecnější vědě a toto pouto již nelze nikdy přetrhnout. Žádné zkoumání úzce ekonomických problémů není možné započít jinak než od aktu volby. Ekonomie se stává součástí, jakkoli dosud nejlépe rozpracovanou, univerzálnější vědy, praxeologie.” — Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 3