Tag Archives: Lidské jednání

Hodnotenie cieľov nie je súčasťou ekonomickej teórie

Ludwig von Mises, jeden z najvýznamnejších predstaviteľov rakúskej školy ekonómie, nepovažoval hodnotové súdy za súčasť ekonomickej teórie:

“Praxeologie a ekonomie se zabývají prostředky pro dosažení cílů, které si jednající jednotlivci zvolí. Nevyjadřují svůj názor na to, zda je požitkářství lepší než asketismus. Uplatňují na prostředky jen jediné měřítko: zda jsou či nejsou vhodné k dosažení cílů, které si jednající předsevzal.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 86)

Mises opakovane zdôrazňuje, že ekonómia neposudzuje hodnoty a zvolené ciele. Tvrdí dokonca, že takéto posudzovanie ani nie je možné:

“[Praxeologie a ekonomie] [j]sou si plně vědomy, že konečné cíle lidského jednání nelze podrobit zkoumání dle nějakého absolutního standardu. Konečné cíle jsou konečnou daností, jsou čistě subjektivní, liší se mezi různými lidmi a u stejných lidí v různých okamžicích jejich života.” (str. 86)

“Je pravda, že ekonomie je teoretickou vědou a jako taková se zdržuje jakýchkoli hodnotových soudů. Jejím úkolem není říkat lidem, o jaké cíle by měli usilovat. Je vědou o prostředcích používaných k dosažení zvolených cílů, nikoli vědou o volbě cílů. Konečné rozhodnutí, hodnocení a volba cílů přesahují předmět jakékoli vědy. Věda nikdy neříká člověku, jak by měl jednat; pouze mu ukazuje, jak jednat musí, chce-li určitých cílů dosáhnout.” (str. 8)

Nesúhlasím s tvrdením, že ciele konania nie sú otvorené skúmaniu. Avšak touto otázkou – či také skúmanie je alebo nie je možné – sa nemusíme zaoberať pri štúdiu ekonómie. Stačí povedať, že ak je hodnotenie cieľov možné, potom nie je súčasťou ekonómie; je predmetom iných vedeckých disciplín.

Ak ekonóm napr. vyjadrí svoj názor na ciele, o ktoré sa usiluje určitá hospodárska politika, nerobí tak ako ekonóm. Ekonómia sa nezaoberá otázkou, aké hodnoty by mali ľudia mať, rovnako ako to nerobí napr. matematika či chémia.

Pozri tiež:
Predmet praxeológie, subjektivizmus a objektivita praxeológie
Ekonómia sama o sebe nemôže vyslovovať etické súdy

Čo je to trhové hospodárstvo? Ad: Chamtivosť prestáva prinášať pokrok

Hospodárske noviny 4. marca publikovali absurdný článok Rudolfa Vrabela Chamtivosť prestáva prinášať pokrok. Banky čaká úpadok a kríza. Prečo ho nazývam absurdným?

Pretože autor v ňom vychádza z tohto predpokladu: “trhová ekonomika je charakterizovaná silným štátom, a teda sociálnou ekonomikou”.

Trhová ekonomika je charakterizovaná silným štátom… Čo je to silný štát? Hoci autor ho nedefinuje, nepochybne má na mysli taký štát, ktorý prerozdeľuje relatívne veľkú časť národného dôchodku.

Akej definícii trhovej ekonomiky potom zodpovedá autorov predpoklad?

Definícia trhového hospodárstva

Ludwig von Mises v knihe Lidské jednání používal pojem čisté (nenarušené) trhové hospodárstvo:

“Imaginární konstrukt čistého tržního hospodářství, neboli takového tržního hospodářství, jehož svobodné fungování není narušováno, předpokládá, že existuje dělba práce a soukromé vlastnictví (kontrola) výrobních prostředků a že v důsledku toho existuje tržní směna zboží a služeb. Předpokládá, že institucionální faktory nebrání činnosti trhu. Předpokládá, že vláda, společenský aparát nátlaku a donucení, má zájem na zachování chodu tržního systému, nebrání mu v činnosti a chrání ho proti zásahům ze strany jiných lidí. Trh je nenarušovaný; neexistuje žádné zasahování faktorů, které jsou cizí trhu, do cen, mzdových sazeb a úrokových měr. Vycházejíc z těchto předpokladů se ekonomie snaží objasnit fungování čistého tržního hospodářství. Teprve v pozdějším stadiu, když vyčerpala vše, co lze zjistit ze studia tohoto imaginárního konstruktu, se obrací ke studiu různých problémů, které vznikají ze zásahů do trhu ze strany vlád a dalších sil, které používají nátlak a donucení.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 218)

Mises na základe svojej analýzy čistého trhového hospodárstva a narušeného trhového hospodárstva (intervencionizmu) obhajoval čisté trhové hospodárstvo, t.j. také, ktoré je charakterizované minimálnym zasahovaním štátu do hospodárstva.

Vrablova definícia nezodpovedá Misesovej definícii čistého trhového hospodárstva. Vrabel má v skutočnosti na mysli zmiešané hospodárstvo, ale s tou výhradou, že ani zmiešané hospodárstvo nemusí byť charakterizované silným štátom. Charakteristické pre zmiešané hospodárstvo je existencia štátnych zásahov.

Jeho článok je učebnicovým príkladom bežného javu: nominálna obhajoba trhového hospodárstva, avšak s použitím takej definície, ktorá v skutočnosti vedie autora k obhajobe silného štátu – čiže k obhajobe protikladu trhového hospodárstva. Tento zdanlivý paradox sa objasní, ak si uvedomíme, že pojem trhové hospodárstvo nechápe ako dobrovoľnú výmenu a súkromné vlastníctvo výrobných faktorov. Chápe ho iba ako formu prerozdeľovania vyrobených statkov, pričom na zodpovedanie otázok čo, ako a pre koho vyrábať má zásadný vplyv štát prostredníctvom rôznych foriem regulácií a obmedzovania súkromného vlastníctva.

Podobne svojvoľne narába s pojmom trh napr. aj Európska komisia (napr. v dokumente Stratégia Európa 2020, v ktorom sa jasne hovorí, že voľný trh vnútri EÚ znamená regulovaný trh). Podobne učebnica Ekonómia v novej ekonomike vyjadruje podporu trhovej ekonomike, ale súčasne tvrdí napríklad, že na jej fungovanie je nevyhnutná dokonalá konkurencia – nereálny, neuskutočniteľný koncept (navyše prinajmenšom pre spotrebiteľa nežiadúci), ktorý autorom v ďalšej analýze umožňuje hovoriť o zlyhaniach trhu tam, kde v skutočnosti ide iba o prirodzenú obmedzenosť vedomostí účastníkov trhu.

Pretože pojem trhová ekonomika je takto poprekrúcaný a stáva sa mätúcim, Ekonomický zápisník bude namiesto toho používať pojem slobodné hospodárstvo vždy, keď budem mať na mysli čisté trhové hospodárstvo, pre ktoré je charakteristická dobrovoľna výmena založená na súkromnom vlastníctve.

Sám sebe protirečí

Druhou veľkou chybou Vrablovho článku je protirečenie, ktorého sa dopustil v časti o údajnom aplikovaní neoliberalizmu pri riešení krízy. Hovorí:

“Prevládajúcou politicko-ekonomickou teóriou súčasnosti je neoliberalizmus, ktorý je založený na neoklasickej ekonómii, hlásajúcej minimálnu reguláciu zo strany štátu.”

Neviem, či je to pravda, ale predpokladajme na chvíľku, že áno.

“Napriek tomu, západné krajiny, ktoré doposiaľ propagovali neoliberálne zmýšľanie dokonca tvrdiac, že iná alternatíva neexistuje (výrok od M. Thatcher – There Is No Alternative) sa bez ostychu postavili za krachujúci súkromný sektor.”

Napriek tomu – teda autor vidí rozpor medzi politikmi údajne propagovanou teóriou neoliberalizmu a ich konaním.

“V tomto prípade je evidentné, že štátna správa sa nezachovala v prospech väčšiny obyvateľstva. Symptómy chorľavejúceho neoliberalizmu boli liečené aplikovaním ďalšieho neoliberalizmu.”

Najskôr teda hovorí o rozpore medzi teóriou neoliberalizmu a konaním politikov, ale vzápätí hovorí, že toto konanie politikov bolo aplikovaním teórie neoliberalizmu.

Vedec musí odpovedať na kritiku bez ohľadu na motiváciu kritikov

“Žádný vědec nesmí dopředu předpokládat, že je odmítnutí jeho teorií nutně neopodstatněné, jestliže je jeho kritik předpojatý kvůli svým emocím nebo stranické příslušnosti. Musí odpovědět na každou výtku bez ohledu na pozadí či motivy, s nimiž byla učiněna. Rovněž není přípustné mlčet tváří v tvář častému názoru, že teorémy ekonomie platí pouze za hypotetických předpokladů, které nejsou v reálném světě nikdy splněny, a nelze je tudíž použít k mentálnímu uchopení reality. Je zajímavé, že některé školy zřejmě souhlasí s tímto názorem, a přesto klidně dál kreslí své křivky a formulují své rovnice. O význam svého uvažování a o vztah ke světu, v němž žijeme, se nezajímají.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, s. 5)

Čo je to praxeológia

“Praxeologie je teoretickou a systematickou, nikoli historickou vědou. Jejím předmětem je lidské jednání jako takové, bez ohledu na jednotlivé náhodné okolnosti konkrétních aktů. Její poznání je čistě formální a obecné, bez vztahu k věcnému obsahu a jednotlivým charakteristikám konkrétního případu. Jejím cílem je poznání platné pro všechny případy, v nichž podmínky přesně odpovídají předpokladům a z nich vyvozeným závěrům. Její tvrzení a výroky nejsou odvozeny ze zkušenosti. Mají stejně jako výroky matematiky a logiky apriorní povahu. Nepodléhají verifikaci či falzifikaci na základě zkušenosti či faktů. Logicky i časově veškerému porozumění historickým faktům předcházejí. Jsou nutným předpokladem pro jakékoli intelektuální uchopení historických událostí. Bez nich bychom v běhu událostí neviděli nic než kaleidoskopickou změnu a chaotický zmatek.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 30-31)

Princíp metodologického singularizmu

“Praxeologie začíná svá zkoumání nejen od jednání jednotlivce, ale i od individuálních aktů. Nezabývá se vágně definovaným lidským jednáním obecně, nýbrž specifickým jednáním, které konkrétní člověk provedl v konkrétním čase a na konkrétním místě. Samozřejmě se však nezajímá o náhodné charakteristiky tohoto jednání, o to, co jej odlišuje od všech ostatních jednání, ale pouze o to, co je v něm univerzální a nutné.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 41)

Predpoklady konania človeka

Aby človek konal, musí:
1. pociťovať nespokojnosť s daným stavom,
2. vidieť možnosť uspokojivejšieho stavu,
3. predpokladať, že konanie môže viesť k odstráneniu alebo zmierneniu nespokojnosti.

“Spokojeností či uspokojením nazýváme takový stav lidské bytosti, který nevede a nemůže vést k jednání. Jednající člověk chce nahradit méně uspokojivý stav věcí stavem uspokojivějším. Jeho mysl si představuje podmínky, jež by mu vyhovovaly lépe, a jednání směruje k dosažení tohoto žádoucího stavu. Incentivem, který nutí člověka jednat, je vždy pociťovaná nespokojenost. Člověk dokonale spokojený se stavem svých věcí by neměl žádný incentiv něco měnit. Neměl by ani přání, ani touhy; byl by dokonale spokojený. Nejednal by; jednoduše by žil, aniž by se o cokoli staral.
Nespokojenost a vidina uspokojivějšího stavu však samy o sobě nestačí k tomu, aby člověk jednal. Je třeba ještě třetí podmínky: očekávání, že má účelové chování moc odstranit či alespoň zmírnit pociťovanou nespokojenost. Bez této podmínky není žádné jednání myslitelné.” — Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 13

Praxeológia je indiferentná voči cieľom konania

“Praxeologie je vůči konečným cílům jednání indiferentní. Její závěry jsou platné pro všechny typy jednání bez ohledu na to, k jakým cílům směřují. Je vědou o prostředcích, nikoli o cílech. Termín štěstí používá v čistě formálním smyslu.” — Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 14

Praxeológia – teória konania človeka

“[Obecná teorie volby a preferencí] je mnohem více než jen pouhou teorií ‘ekonomické stránky’ lidských snah, o lidské touze po komoditách a zlepšení hmotného blahobytu. Je vědou o všech druzích lidského jednání. Volba určuje všechna lidská rozhodnutí. Když člověk provádí volbu, nevolí pouze mezi různými hmotnými věcmi a službami. Do hry vstupují veškeré lidské hodnoty. Všechny cíle a všechny prostředky, hmotné i duševní, velkolepé i přízemní, vznešené i prosté, jsou seřazeny do jedné škály a podrobeny rozhodování, které vybírá jednu věc a ponechává stranou věci ostatní. Nic, po čem člověk touží nebo čemu se chce vyhnout, nezůstává vně tohoto uspořádání do jediné stupnice preferencí. Moderní teorie hodnoty rozšiřuje vědecký horizont a zvětšuje pole studia ekonomie. Z politické ekonomie klasické školy tak povstává nová obecná teorie lidského jednání, praxeologie. Ekonomické či katalaktické problémy jsou zahrnuty v obecnější vědě a toto pouto již nelze nikdy přetrhnout. Žádné zkoumání úzce ekonomických problémů není možné započít jinak než od aktu volby. Ekonomie se stává součástí, jakkoli dosud nejlépe rozpracovanou, univerzálnější vědy, praxeologie.” — Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 3

Nelogickí ekonómovia: Ak sa ľudia nesprávajú podľa modelov, chyba nie je v modeloch

“Správajú sa investori racionálne? Podľa nedávnej štúdie profesorov Robina Greenwooda a Andreia Shleifera z Harvard Business School investori robia v praxi presný opak toho, čo by bolo podľa ekonomických modelov optimálne.”

Takto sa začína článok, ktorého podtitul je: “Investori sa správajú iracionálne. Ekonomické modely postavili na hlavu.”

Nebude však chyba skôr v ekonomických modeloch? Investori by naozaj možno zarobili viac, ak by sa v praxi riadili spomínanými modelmi; teda ak by nenakupovali krátko pred začiatkom poklesu cien akcií, a nepredávali, keď je cena najnižšia. Avšak to, že sa takto nesprávajú, neznamená, že sú iracionálni, a ani sa nesprávajú nelogicky. Zrejme sú len zle informovaní a chýbajú im vedomosti. Ak by bolo účelom spomínaných modelov vysvetliť správanie ľudí, potom by sme chybu museli hľadať v nich, nie v ľuďoch, konajúcich v rozpore s modelmi.

Porovnajme, čo o pojme “iracionálny” hovorí Ludwig von Mises v knihe Lidské jednání:

“Když se výraz racionální a iracionální použije na prostředky zvolené k dosažení cílů, představuje soud o vhodnosti či přiměřenosti použitých postupů. Kritik metodu schvaluje či neschvaluje z pohledu toho, zda je či není vhodná k dosažení daného cíle. Je fakt, že lidský rozum není neomylný a že člověk ve volbě a použití prostředků velmi často chybuje. Jednání nevhodné k dosažení sledovaného cíle nenaplní očekávání. Příčí se svému účelu, ale je racionální, to znamená, že je výsledkem rozumného, ačkoli chybného, uvažování a pokusu, jakkoli nefunkčního, dosáhnout konkrétního cíle.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání. Pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut, 2006, str. 19)

Prečo je dôležité študovať ekonómiu

“Nikdo se nemůže nijak zbavit své osobní zodpovědnosti. Kdokoli se vzdá snahy posoudit dle svých nejlepších schopností podstatu veškerých dotčených problémů, dobrovolně se vzdává svých práv ve prospěch samozvané elity nadlidí. V takto klíčových záležitostech je slepé spoléhání na ‘experty’ a nekritické přijímání populárních sloganů a  předsudků rovno vzdání se sebeurčení a poddání se nadvládě jiných lidí. V dnešní situaci neexistuje pro žádného inteligentního člověka nic důležitějšího než ekonomie. Osud jeho samotného a jeho potomků je totiž v sázce.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 787)

Podnikanie z pohľadu encykliky Centesimus Annus

V súvislosti s výrokom o slobodnom hospodárstve a jeho podstate môžeme citovať aj ďalšiu pasáž z encykliky Centesimus Annus, hovoriacu konkrétne o význame podnikania ako zdroja bohatstva:

“Práca je tým plodnejšia a produktívnejšia, čím je človek schopnejší poznať produktívnu silu zeme a uznávať ozajstné potreby druhého človeka, pre ktorého pracuje.
[…] Už aj schopnosť spoznať v pravý čas potreby iných ľudí a zloženie najvhodnejších výrobných činiteľov na ich uspokojenie je ďalším významným prameňom bohatstva v modernej spoločnosti. Okrem toho jestvuje veľa hodnôt, ktoré nedokáže efektívne vytvoriť práca jednotlivca, ale je potrebná spolupráca mnohých ľudí zameraná na ten istý cieľ. Organizovať takýto proces, plánovať jeho trvanie, starať sa, aby naozaj zodpovedal uspokojovaniu potrieb, a vziať na seba nutne riziká znamená tiež hojný prameň bohatstva v dnešnej spoločnosti. Takto sa stáva zrejmejšia a stále rozhodujúcejšia úloha organizovanej a tvorivej ľudskej práce a – ako podstatnej časti tejto práce – schopnosti iniciovať a podnikať.” (Bl. Ján Pavol II.: Centesimus Annus)

Rozoznať (budúce) potreby, použiť zdroje tak, aby sa dosiahlo uspokojenie týchto potrieb – to je jedna z úloh, resp. funkcií podnikateľa. Správne rozoznanie potrieb je jedným zo zdrojov bohatstva – a teda aj zdrojom zisku podnikateľa. Pre porovnanie môžeme uviesť, čo o podnikaní hovorí Ludwig von Mises v Lidském jednání:

“Úloha spočívající na podnikateli je vždy použít co nejlepším způsobem zásobu kapitálových statků, které jsou nyní k dispozici, k uspokojení budoucích potřeb.” (Lidské jednání, str. 316)

“Jediným zdrojem, z něhož pramení zisk podnikatele, je jeho schopnost předvídat budoucí požadavky spotřebitelů lépe než ostatní lidé.” (Lidské jednání, str. 267)

V našom zmiešanom postsocialistickom hospodárstve môže podnikateľ dosiahnuť zisk aj iným spôsobom. Citované výroky sa týkajú iba skutočne slobodného hospodárstva.

Hodnota nie je vo veciach

“Hodnota je dôležitosť, ktorú konajúci človek prisudzuje konečným cieľom. Prvotná a pôvodná hodnota je prisudzovaná iba konečným cieľom. Prostriedky sa hodnotia odvodene podľa ich užitočnosti pri dosahovaní konečných cieľov. Ich hodnota je odvodená od hodnoty príslušných cieľov. Pre človeka sú dôležité iba do tej miery, v akej mu umožňujú nejaké ciele dosiahnuť.

Hodnota nie je vo veciach. Je v nás; je to spôsob, akým človek reaguje na podmienky svojho prostredia.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 86)

Mises netvrdí, že iba človek má hodnotu, a veci sú bezcenné. Tvrdí, že bez konajúceho človeka by veci z pohľadu človeka nemali žiadnu hodnotu. Hodnotu majú preto, lebo im ju človek prisudzuje, pretože mu môžu (podľa jeho mienky) pomôcť dosiahnuť nejaký cieľ.

Jedna poznámka k prekladu uvedeného citátu. V českom vydaní Misesovej knihy Human Action sa nesprávne prekladá: “Hodnota není uvnitř věcí, není ani v nás.” V anglickom origináli sa píše: “Value is not intrinsic, it is not in things. It is within us.” Preto som horeuvedený citát z českého vydania preložil a upravil podľa anglického vydania.

Takmer to isté, čo Mises, tvrdil aj španielsky katolícky scholastik Diego de Covarrubias y Leiva (1512-1577), citovaný v knihe anglickej ekonómky Marjorie Grice-Hutchinson The School of Salamanca (k dispozícii vo formáte pdf a epub):

“Hodnota tovaru nezávisí na jeho podstate, ale na ocenení ľuďmi, i keby bolo ich ocenenie nerozumné.”

Ekonomická literatúra zdarma

Dve knihy o ekonómii, voľne k dispozícii na stiahnutie vo formáte PDF. Obe môžu poslúžiť ako úvod do ekonómie.

Ludwig von Mises: Lidské jednání. Pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut, 2006. (PDF, veľkosť 8,7 MB)

Český preklad Misesovej najvýznamnejšej knihy. Lidské jednání vysvetľuje ekonómiu vychádzajúc z axiómu “človek koná” a z niekoľkých pomocných predpokladov. Z nich pomocou logickej dedukcie odvodzuje ucelenú ekonomickú teóriu. Lidské jednání patrí k základným textom rakúskej ekonomickej školy, hoci od vydania anglického originálu uplynulo už 62 rokov.

Frédéric Bastiat: Co je vidět a co není vidět a jiné práce. Praha: Liberální institut, 1998. (PDF, veľkosť 1,0 MB)

Knihu tvorí päť Bastiatových prác: Co je vidět a co není vidět, Obchodní bilance, Petice výrobců svíček, Protekcionismus aneb tři konšelé, Dva systémy etiky.

Predhovor od Jána Pavlíka obsahuje zaujímavé informácie o vývoji názorov českých autorov na ekonómiu. Takmer polovicu knihy tvorí text Jána Pavlíka “Frédéric Bastiat – myslitel svobody a harmonie”, v ktorom podrobne rozoberá Bastiatove dielo.