Tag Archives: Ekonomické citáty

Konštatovanie Henryho Hazlitta

“Súkromný sektor” hospodárstva je v skutočnosti dobrovoľný sektor; a “verejný sektor” je v skutočnosti donucovací sektor. — Henry Hazlitt, podľa Planning vs. the Free Market

Diego de Covarrubias y Leiva (1512-1577): Hodnota nezávisí na podstate tovaru

Španielsky katolícky scholastik Diego de Covarrubias y Leiva (1512-1577), citovaný v knihe anglickej ekonómky Marjorie Grice-Hutchinson The School of Salamanca (k dispozícii vo formáte PDF a EPUB):

“Hodnota tovaru nezávisí na jeho podstate, ale na ocenení ľuďmi, i keby bolo ich ocenenie nerozumné.”

Pozri tiež: Hodnota nie je vo veciach.

Ekonómia sama o sebe nemôže vyslovovať etické súdy

“Ekonomie sama o sobě nikdy nemůže vyslovovat etické soudy, je však schopna poskytovat existenciální zákony, které nemůže nikdo, kdo formuluje etické závěry, přehlížet – stejně jako nikdo nemůže racionálně rozhodnout, jestli je výrobek X dobré či špatné jídlo, dokud nejsou zjištěny a vzaty v úvahu jeho důsledky pro lidský organismus.” (Murray N. Rothbard: Ekonomie státních zásahů. Praha: Liberální institut, 2005. ISBN 80-86389-10-3. Str. 396)

Viď tiež Predmet praxeológie, subjektivizmus a objektivita praxeológie.

Vedec musí odpovedať na kritiku bez ohľadu na motiváciu kritikov

“Žádný vědec nesmí dopředu předpokládat, že je odmítnutí jeho teorií nutně neopodstatněné, jestliže je jeho kritik předpojatý kvůli svým emocím nebo stranické příslušnosti. Musí odpovědět na každou výtku bez ohledu na pozadí či motivy, s nimiž byla učiněna. Rovněž není přípustné mlčet tváří v tvář častému názoru, že teorémy ekonomie platí pouze za hypotetických předpokladů, které nejsou v reálném světě nikdy splněny, a nelze je tudíž použít k mentálnímu uchopení reality. Je zajímavé, že některé školy zřejmě souhlasí s tímto názorem, a přesto klidně dál kreslí své křivky a formulují své rovnice. O význam svého uvažování a o vztah ke světu, v němž žijeme, se nezajímají.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, s. 5)

Čo je to praxeológia

“Praxeologie je teoretickou a systematickou, nikoli historickou vědou. Jejím předmětem je lidské jednání jako takové, bez ohledu na jednotlivé náhodné okolnosti konkrétních aktů. Její poznání je čistě formální a obecné, bez vztahu k věcnému obsahu a jednotlivým charakteristikám konkrétního případu. Jejím cílem je poznání platné pro všechny případy, v nichž podmínky přesně odpovídají předpokladům a z nich vyvozeným závěrům. Její tvrzení a výroky nejsou odvozeny ze zkušenosti. Mají stejně jako výroky matematiky a logiky apriorní povahu. Nepodléhají verifikaci či falzifikaci na základě zkušenosti či faktů. Logicky i časově veškerému porozumění historickým faktům předcházejí. Jsou nutným předpokladem pro jakékoli intelektuální uchopení historických událostí. Bez nich bychom v běhu událostí neviděli nic než kaleidoskopickou změnu a chaotický zmatek.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 30-31)

Princíp metodologického singularizmu

“Praxeologie začíná svá zkoumání nejen od jednání jednotlivce, ale i od individuálních aktů. Nezabývá se vágně definovaným lidským jednáním obecně, nýbrž specifickým jednáním, které konkrétní člověk provedl v konkrétním čase a na konkrétním místě. Samozřejmě se však nezajímá o náhodné charakteristiky tohoto jednání, o to, co jej odlišuje od všech ostatních jednání, ale pouze o to, co je v něm univerzální a nutné.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 41)

Predmet ekonómie

“Praxeologie se nezabývá vnějším světem, nýbrž lidským jednáním ve vztahu k němu. Praxeologickou realitou není fyzikální svět, ale vědomá reakce člověka na daný stav tohoto světa. Předmětem ekonomie nejsou věci a hmotné předměty, ale lidé, jejich mínění a jednání. Statky, komodity, bohatství a všechny další pojmy týkající se chování nejsou prvky přírody. Jsou prvky lidského mínění a jednání. Kdo se jimi zabývá, nesmí se dívat na vnější svět, musí je hledat v mínění jednajících lidí.” — Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 83