Category Archives: Školstvo

Domáca škola, domáce vzdelávanie, homeschooling – odkazy

Domáca škola – vzdelávanie detí v domácom prostredí (zastolom.sk):

Jedným z najväčších mýtov o domácom vzdelávanie je asociálnosť doma vzdelávaných detí. Nič nemôže byť viac vzdialené pravde. Práve socializácia je jedno z veľkých pozitív homeschoolingu. Stačí sa pozrieť okolo seba na deti, ktoré sú vzdelávané a žiaľ aj vychovávané v našich školách. Mnohé z nich sú asociáli na pohľadanie. Práveže školy sú priam stvorené na to, aby produkovali deti s problémami v sociálnom správaní, a najmä v komunikácii s ľuďmi v rôznom veku a postavení. Deti sa „socializujú“ iba so svojimi rovesníkmi a to vo veľmi obmedzených situáciách. Reálny život je naproti tomu omnoho pestrejší a domáce vzdelávanie je mu podstatne bližšie ako takzvané socializovanie v školách.

Homeschooling – domáca škola – tonyfric.com

Sloboda učenia

Deti z domácej školy majú lepšie výsledky:

V škole je dieťa v kolektíve rovesníkov. Keď školu dokončí, pravdepodobne už nikdy viac v živote nebude tráviť celý deň v kolektíve ľudí rovnakého veku. Každý človek sa môže niečo naučiť od starších a skúsenejších. Kontakt s mladšími zas dieťa môže naučiť niečo o zodpovednosti za druhých. Lenže v škole sú deti oddelené podľa veku. Prečo vlastne? Spoločnosť sa skladá z ľudí rôzneho veku. Ako teda škola pomáha deťom začleniť sa do spoločnosti, keď ich oddeľuje od starších a mladších žiakov, a kontakt s dospelými obmedzuje na niekoľkých učiteľov?

Viera Krajčovičová: Domáca škola pre moje dieťa

Unavení a frustovaní po nenaplnenom dni…

Tomáš Baťa, angličtina a ministerstvo školstva

John Taylor Gatto: Proti školám

John Taylor Gatto: Učiteľ šiestich lekcií

Fedor Gál: Osobne by som radšej veril svojprávnym občanom a komunitám, ako štátu

„Osobne by som radšej veril svojprávnym občanom a komunitám, ako štátu, ktorý sa tvári, že vie, čo potrebujú ľudia ku šťastiu, a servíruje im to hlava-nehlava bez ohľadu na zdravý rozum a fakt, že je tu k našim službám, a nie naopak. Akurát svojprávnych občanov a ich komunít je trvalý nedostatok.“ (Fedor Gál)

Citované v článku Budúcnosť školstva je v municipalizácii.

Viera Krajčovičová: Domáca škola pre moje dieťa

Viera Krajčovičová: Domáca škola pre moje dieťa (www.rodinka.sk, 21. 11. 2011):

“Videla som, že to úbohé dieťa, ktoré má problém s pozornosťou, nútim ja a škola denne sústredene pracovať približne 8 hodín. Nástupom do druhého ročníka sa dostavil efekt snehovej gule. Postupne sa z neho stával najslabší žiak. Jeho do maxima vybičovaná námaha bola ohodnocovaná dvojkami, trojkami…”

“Namiesto rezignácie a odporu k učeniu a čítaniu, ku ktorým sme smerovali, prišla obrovská chuť spoznávať svet.

Unavení a frustovaní po nenaplnenom dni…

“Přijde mi taky důležité, aby děti byly součástí života i práce svých rodičů – tím pak totiž mezi nimi vzniká ono pevné pouto. Když jsou rodiče přes den v práci, kde sedí někde u počítačů nebo v kanceláři (a dělají práci, ke které nejsou vnitřně motivovaní), a děti jsou celý den ve škole, kde sedí celý den v lavici (a učí se věci, ke kterým nejsou vnitřně motivované) a pak se večer sejdou a jsou všichni unavení a frustrovaní po tom nenaplněném dni, ani je nezajímá, co dělal ten druhý, a tím ztrácejí o sebe zájem a odcizují se.” (Dana-Sofie Šlancarová, citát z knihy Svobodauceni.cz – Výběr publikovaných článků, s. 66, PDF)

V tzv. ekologickej hre žiaci ZŠ vyzbierali 7 650 000 plastových fliaš

Vo februári a marci 2014 firma Lidl organizovala pre základné školy súťaž v zbere PET fliaš. Súťažiaci za štyri týždne vyzbierali 7 650 000 fliaš a najúspešnejším boli rozdelené výhry v cene 210 000 eur.

Súťaž bola propagovaná so sloganom: “Myslite EKOlogicky”.

Hovorca spoločnosti Lidl o súťaži povedal: “Ekohru vnímame ako mimoriadne úspešnú súťaž. Dôkazom je fantastický celkový počet odovzdaných plastových fliaš, ako aj spätná väzba od škôl. V mnohých prípadoch totiž učitelia využili prebiehajúci zber na vysvetlenie dôležitosti recyklácie a ohľaduplného správania sa s k prírodným zdrojom. Spolu s podporou športu na školách to bola naša hlavná motivácia pre zorganizovanie Ekohry.”

Víťazom sa stala škola v Trnave-Modranke. Jej asi 185 žiakov vyzbieralo 195 000 fliaš, t.j. asi 1000 fliaš na jedného žiaka. To ich naučí byť ohľaduplnými k prírodným zdrojom… “Žiaci, prírodné zdroje sú obmedzené, preto sa k nim treba správať ohľaduplne, neplytvať nimi, a ak je to možné, recyklovať. Preto choďte, kúpte každý aspoň 1000 plastových fliaš, a dajte ich zrecyklovať.”

Smiešne. Asi nedokážem myslieť eko-logicky.

Isteže pre Lidl táto súťaž mala zmysel – urobili si reklamu a pravdepodobne sa im zvýšili tržby z predaja nápojov v plastových fľašiach. Súťažiaci zas mali možnosť získať nové ihriská pre školy. Ale nech sa netvária, že myslia ekologicky. Ak sú PET fľaše neekologické, potom ich nakupovaním vo veľkom sa životnému prostrediu nepomáha.

Tomáš Baťa, angličtina a ministerstvo školstva (Ad: Peter Jankovič)

Peter Jankovič v článku Angličtinu učia maturanti a ministerstvo školstva vedú tiež experti kritizuje úmysel ministra školstva prehodnotiť povinné vyučovanie angličtiny od 3. ročníka. V úvode spomína Tomáša Baťu mladšieho, ktorý údajne v troch rokoch dostal anglického učiteľa.

Baťov otec teda nečakal na rozhodnutie ministra školstva. Vedel, že on sám je zodpovedný za synovu výchovu. Nebolo by priam absurdné, ak by syna angličtinu neučil iba preto, lebo minister nezaviedol jej povinné vyučovanie v materských školách?

Prečo by sme mali čakať od akéhosi ministra, že sa bude starať o výchovu detí? Prečo by mal byť obsah vyučovania určovaný ministerstvom? Nemala by byť zodpovednosť za výchovu detí skôr na pleciach rodičov?

Autor sa pohoršuje nad tým, že politici používajú štátne peniaze na svoj vlastný prospech. To je však problém politickej moci vo všeobecnosti. Nie je to niečo, čo by bolo zvlášť charakteristické pre súčasnú vládu alebo pre Slovensko. Nech sa k moci dostanú akýkoľvek ľudia, vždy budú v pokušení využiť moc vo svoj prospech.

Jankovič má odlišný prístup ako Baťov otec. Pýta sa, prečo minister radšej nezabezpečí kvalifikovaných učiteľov. Hnevá sa, že minister “namiesto toho, aby zavelil” atď. Akoby riešenie videl v osobe ministra: ak by minister rozhodol lepšie, alebo ak by ho vymenil lepší minister, problém by sa vyriešil.

Jankovič sa v závere článku vrátil k Baťovi. Ten, hovorí Jankovič, angličtinu výborne využil a prostredníctvom svojho podnikania pomohol mnohým ľuďom. Áno – Baťa, rovnako ako jeho otec, nečakal na politikov, aby dali zamestnancom istoty, o ktorých Jankovič mohol pred voľbami iba snívať, aby sa po voľbách presvedčil (koľký krát?) o prázdnosti predvolebných sľubov. Baťovci zrejme verili, že ich budúcnosť je v ich rukách – nie v rukách ministra školstva.

Štát nepotrebuje nových Baťov. Štát potrebuje voličov. Jankovič to v poslednej vete pripúšťa. Prečo teda žiada, aby minister “zavelil”? Čo je také šokujúce na klesajúcej úrovni štátneho školstva? Svoju úlohu plní. Vychováva zamestnancov, čakajúcich na príkazy zhora, voličov, ktorí od štátu čakajú riešenie každého problému. Možno to nie je náhoda alebo neschopnosť ministra, ak štátne školstvo nevychováva nových Baťov.

Odlišný a inšpirujúci pohľad na problémy školstva ponúka John Taylor Gatto v článkoch Proti školám (rozumej: proti štátnemu inštitucionalizovanému školstvu) a Učiteľ šiestich lekcií. Tie sa vzťahujú na americké školstvo. Nech čitateľ sám posúdi, do akej miery sú Gattove poznámky relevantné aj pre nás.

A ešte k Tomášovi Baťovi, tomu staršiemu. Kniha jeho úvah a prejavov je k dispozícii ako audio kniha na stránke TomasBata.com. Baťa v nej ponúka celkom iný náhľad na svet, než s akým sa stretávame v médiách či v bežných rozhovoroch.

Deti z domácej školy majú lepšie výsledky

Z článku Mají školu bez zvonění, učí je rodiče:

Kritici domácího vzdělávání tvrdí, že dítě je vyčleněno z kolektivu a neumí se zapojit do společnosti. “Je to naopak. Dítě je komunikativní a konverzuje dobře i s dospělými,” tvrdí Jan Tupý z Výzkumného ústavu pedagogického. “Navíc se ukazuje, že děti mají lepší výsledky než jejich vrstevníci.”

V škole je dieťa v kolektíve rovesníkov. Keď školu dokončí, pravdepodobne už nikdy viac v živote nebude tráviť celý deň v kolektíve ľudí rovnakého veku. Každý človek sa môže niečo naučiť od starších a skúsenejších. Kontakt s mladšími zas dieťa môže naučiť niečo o zodpovednosti za druhých. Lenže v škole sú deti oddelené podľa veku. Prečo vlastne? Spoločnosť sa skladá z ľudí rôzneho veku. Ako teda škola pomáha deťom začleniť sa do spoločnosti, keď ich oddeľuje od starších a mladších žiakov, a kontakt s dospelými obmedzuje na niekoľkých učiteľov?

Iná námietka proti domácemu vzdelávaniu je táto: nie je dobre, ak je dieťa celý deň zatvorené doma. Absurdná námietka. Veď práve v škole sú deti zatvorené celý deň a málokedy sa dostanú von (do múzea, do prírody). Žiak nemôže ísť ani na WC bez povolenia. Domáce vzdelávanie takéto obmedzenia nemá. Slovo “domáce” neznamená, že vzdelávanie musí prebiehať doma.

Ale čo robiť, ak majú rodičia vážne výhrady proti škole, ale domáce vzdelávanie si z nejakého dôvodu nemôžu dovoliť? Veľmi veľa; napríklad:

“Jakmile pochopíte logiku za moderním školstvím, jeho trikům a pastím se dá poměrně lehce vyhnout. Školy trénují děti, aby se z nich stali zaměstnanci a spotřebitelé; učte vaše vlastní, aby byly vůdci a dobrodruhy. Školy trénují děti, aby reflexivně poslouchaly rozkazy; učte vaše vlastní přemýšlet kriticky a nezávisle. Dobře vyškolené děti mají nízký práh nudy; pomozte vašim vlastním vyvinout si vnitřní život, aby se nikdy nenudily. Nabádejte je, aby si vzaly vážné materiály, dospělé materiály, o historii, literatuře, filozofii, hudbě, umění, ekonomii, teologii – tedy o všech věcech, kterým se učitelé raději vyhýbají. Dopřejte vašim dětem dostatek samoty, aby se naučily užívat si vlastní společnost, aby vedly vnitřní dialogy. Dobře vyškolení lidé jsou formováni tak, aby byli vyděšeni z toho, být sami, a proto vyhledávají neustálou společnost prostřednictvím televize, počítače, mobilního telefonu a prostřednictvím povrchních přátel, rychle nabytých a rychle opuštěných. Vaše děti by měly mít mnohem smysluplnější život, a mohou.” (John Taylor Gatto: Proti školám. Zdôraznenie B.B.)

Tá “logika moderného školstva”, ktorú Gatto spomína, je opísaná v jeho článkoch Proti školám a Učiteľ šiestich lekcií.

John Taylor Gatto: Učiteľ šiestich lekcií

Svoboda učení prináša preklad ďalšieho článku od Gatta pod názvom Školní učitel šesti lekcí. Kým v článku Proti školám Gatto hovoril o tom, čo je podľa neho účelom štátneho verejného školstva (v USA), v tomto článku hovorí o úlohe učiteľa.

Spomeniem iba tri asi najdôležitejšie lekcie. Hoci Gatto hovorí o americkom školstve, každý absolvent slovenských štátnych škôl môže potvrdiť, že Gattove slová z veľkej časti platia aj pre Slovensko.

Lekcia č. 2: Žiadna práca nie je hodná dokončenia. Každá aktivita je najneskôr po 45 minútach ukončená zvončekom. “Lekce zvonku je to, že žádná práce není hodná dokončení, tak proč se o něco příliš hluboce zajímat? […] Zvonky vštěpují každé snaze lhostejnost.”

Lekcia č. 4: Závislosť na druhých:

“Dobří lidé čekají na učitele, až jim řekne, co mají dělat. Je to ta nejdůležitější lekce ze všech, že musíme čekat na jiné lidi, lépe vzdělané než jsme my, aby naše životy dávaly smysl. Bez nadsázky je celá naše ekonomika závislá na této lekci. Zamyslete se nad tím, co všechno by zkolabovalo, kdyby se děti nenaučily závislosti: byznys sociálních služeb by těžko přežil, včetně rychle rostoucí oblasti poradenství; komerční zábava nejrůznějších druhů, spolu s televizí, by ochabla, pokud by si lidé pamatovali, jak se zabavit sami; potravinové služby, restaurace a sklady na hotová jídla by se zmenšily, pokud by se lidé vrátili k připravování vlastních jídel, než aby spoléhali na cizince. Většina z moderního práva, zdravotnictví a strojírenství by šla také – stejně tak textilní průmysl – pokud by nebyla zajištěna zásoba bezbranných lidí, které školy produkují každým rokem. Vybudovali jsme způsob života, který závisí na lidech, kteří dělají to, co je jim řečeno, protože nic jiného neznají.”

Lekcia č. 6: Súkromie neexistuje, nemáte naň právo:

“V šesté lekci děti učím, že jsou sledovány. Každého studenta udržuji pod neustálým dozorem, stejně jako moji kolegové. Nejsou zde žádná soukromá místa jen pro děti; ani žádný soukromý čas. […] Děti jsou povzbuzovány, aby donášely na sebe navzájem a dokonce i na své rodiče. Samozřejmě rodiče povzbuzuji také, aby oznamovali vzpurnost svých dětí.

Zadávám ‘domácí úkoly’, aby se tento dozor rozšířil i do domácností, kde by se studenti mohli naučit něco neautorizovaného, možná od otce nebo od matky, nebo od nějakého moudřejšího člověka v sousedství.”

Po opísaní šiestich lekcií Gatto vysvetľuje, ako pomáhajú centralizácii riadenia spoločnosti. Spomína tiež, že dôležité veci sa deti v minulosti mohli naučiť vo voľnom čase, ale dnes ich voľný čas zaberá televízia a počítače, a kvôli nutnosti zamestnania oboch rodičov, či kvôli rozvodom, deti strávia menej času s rodičmi než v minulosti.

“Ve Spojených státech máme společnost, která se dostává čím dál tím více pod centrální kontrolu již od doby před občanskou válkou: životy, které vedeme, oblečení, které nosíme, jídlo, které jíme, a zelené dálniční značky, podél kterých jezdíme od jednoho pobřeží ke druhému, jsou produkty této centrální kontroly. A stejně tak si myslím, že epidemie drog, sebevražd, násilí, krutosti a upevňování sociálních tříd, jsou produktem odlidštění našich životů, oslabení jednotlivců a důležitosti rodiny, které centrální kontrola uvaluje.”

“S lekcemi, které každý den vyučuji, můžeme se divit tomu, že dnes čelíme národní krizi? Mladí lidé se nezajímají o svět dospělých a ani o budoucnost; nezajímají se téměř o nic, až na rozptýlení hračkami a násilím? Bohaté nebo chudé, školní děti se nedokáží na nic příliš dlouho soustředit. Nemají smysl pro minulost ani budoucnost; jsou nedůvěřivé k intimnostem (jako děti z rozvedených rodin); nesnáší samotu, jsou kruté, materialistické, závislé, pasivní, násilné, nesmělé před neočekávanými věcmi, závislé na rozptylování.”

Článok Školní učitel šesti lekcí je z roku 1991. O rok neskôr ho Gatto rozšíril, doplnil o jednu lekciu – zmätenosť (confusion; “všetko, čo učím, je vytrhnuté z kontextu”), ostatné lekcie vysvetlil jasnejšie ako v pôvodnej verzii. Vyšla pod názvom The 7-Lesson Schoolteacher.

John Taylor Gatto: Proti školám

John Taylor Gatto v rokoch 1989, 1990 a 1991 získal ocenenie Učiteľ roka mesta New York, a v roku 1991 ocenenie Učiteľ roka štátu New York. Je kritikom povinného, inštitucionalizovaného školstva.

V článku Against School (v českom preklade Jak veřejné vzdělávání mrzačí naše děti a proč) spomína esej The Child, the Parent and the State z roku 1959, v ktorej autor James Bryan Conant (rektor Harvardskej univerzity) mimochodom poznamenáva, že moderné školy sú výsledkom “revolúcie” zosnovanej medzi rokmi 1905-1930. Conant čitateľa odkazuje na knihu Alexandra Inglisa (podľa ktorého na Harvarde pomenovali výročnú prednášku o stredoškolskom vzdelávaní) Principles of Secondary Education z roku 1918.

Podľa Gatta Inglis školám prisudzoval funkcie, ktoré Gatto opisuje takto:

1. Funkce přizpůsobení a adaptace. Školy mají ustavit fixní zvyky reakce vůči autoritám, což samozřejmě absolutně znemožňuje kritický úsudek. Také to téměř ničí myšlenku o tom, že by měly být vyučovány užitečné a zajímavé věci, protože nemůžete prověřit reflexivní poslušnost, dokud nevíte, jestli můžete donutit děti naučit se a dělat hloupé a nudné věci.

2. Integrační funkce. Toto by mohlo být nazváno „funkce konformity“, protože její záměr je, aby byly děti co nejvíce podobné. Lidé, kteří se přizpůsobí, jsou předvídatelní, což je velmi užitečné těm, kteří chtějí ovládat a manipulovat s velkou pracovní silou.

3. Diagnostická a řídící funkce. Škola by měla určit patřičnou společenskou roli každého studenta, což je děláno pomocí zaznamenávání důkazů matematicky a neformálně do kumulativní evidence. Jako do „vaší trvalé evidence“. Ano, i vy jednu máte.

4. Odlišující funkce. Jakmile byla jejich společenská role „diagnostikována“, děti by měly být rozděleny podle společenské role a vyškoleny jen do jejich destinace ve společenském stroji – a ani o krok dále. Tolik pro to, aby děti dosáhly svého maxima.

5. Selektivní funkce. Toto se vůbec netýká lidských možností, ale Darwinovi teorie o přírodním výběru aplikovanou na „upřednostňované rasy“. V krátkosti, myšlenka je pomoci přirozenému řádu vědomými pokusy o vylepšení lidského plemena. Školy mají označit nezpůsobilé – špatnými známkami, pomocným umístěním a ostatními tresty – dostatečně jasně, aby je jejich vrstevními považovali za podřadné a v podstatě je odřízli od reprodukčního banku. K tomu jsou určena ta malá ponížení od první třídy výše: odplavit špínu do kanálu.

6. Propedeutická funkce. Společenský systém nepřímo vyjádřený těmito pravidly bude vyžadovat elitní skupinu správců. K tomuto účelu bude malá část dětí v tichosti vyučována, jak řídit tento pokračující projekt, jak dohlížet a ovládat záměrně otupenou populaci, aby vláda mohla pokračovat nezpochybňovaná a aby měly korporace k dispozici poslušnou pracovní sílu.

Niekoľko ďalších citátov z článku:

“Teoretikové od Platóna, po Rousseaua až po našeho doktora Inglise věděli, že pokud by mohly být děti izolovány s ostatními dětmi, zbaveny zodpovědnosti a nezávislosti, vedeny k vývoji pouze triviálních emocí chamtivosti, závisti, žárlivosti a strachu, sice zestárnou, ale nikdy opravdu nevyrostou.”

“Jakmile pochopíte logiku za moderním školstvím, jeho trikům a pastím se dá poměrně lehce vyhnout. Školy trénují děti, aby se z nich stali zaměstnanci a spotřebitelé; učte vaše vlastní, aby byly vůdci a dobrodruhy. Školy trénují děti, aby reflexivně poslouchaly rozkazy; učte vaše vlastní přemýšlet kriticky a nezávisle. Dobře vyškolené děti mají nízký práh nudy; pomozte vašim vlastním vyvinout si vnitřní život, aby se nikdy nenudily. Nabádejte je, aby si vzaly vážné materiály, dospělé materiály, o historii, literatuře, filozofii, hudbě, umění, ekonomii, teologii – tedy o všech věcech, kterým se učitelé raději vyhýbají. Dopřejte vašim dětem dostatek samoty, aby se naučily užívat si vlastní společnost, aby vedly vnitřní dialogy. Dobře vyškolení lidé jsou formováni tak, aby byli vyděšeni z toho, být sami, a proto vyhledávají neustálou společnost prostřednictvím televize, počítače, mobilního telefonu a prostřednictvím povrchních přátel, rychle nabytých a rychle opuštěných. Vaše děti by měly mít mnohem smysluplnější život, a mohou.” (Zdôraznenie B.B.)

“Po dlouhém životě a třiceti letech v zákopech veřejného školství jsem došel k závěru, že genialita je na každém rohu. Potlačujeme svoji genialitu jen proto, že jsme ještě nepřišli na to, jak řídit populaci vzdělaných mužů a žen. Řešení je podle mě jednoduché a překrásné. Nechme je řídit sami sebe.”

Ak máte deti – venujte sa ich vzdelávaniu. Nenechajte ich napospas štátnemu školstvu.

NR SR obmedzuje možnosti rodičov vychovávať svoje deti

Dňa 9. februára 2012 Národná rada SR rokovala o návrhu novelizácie školského zákona. Novela mala umožniť vzdelávanie formou domácej školy aj na druhom stupni základnej školy (v súčasnosti je to možné iba na prvom stupni) a zjednodušiť niektoré podmienky. Návrh však neprešiel ani do druhého čítania. Poslanci teda nevyužili príležitosť rozšíriť možnosti rodičov vo výchove svojich detí.

Štát rodičov vo výchove detí obmedzuje rôznymi spôsobmi. Nepochybne je ťažké odstrániť niektoré z týchto obmedzení. Toto bolo jednoduché. Poslanci (s výnimkou päťdesiatichôsmich) však usúdili, že vedia lepšie ako rodičia, aká forma vzdelávania je pre ich deti najvhodnejšia.

Bude možnosť domácej školy rozšírená aj na druhý stupeň ZŠ?

Na Slovensku majú rodičia možnosť vzdelávať svoje deti formou domácej školy iba na prvom stupni základnej školy. Jana Žitňanská a Radoslav Procházka, poslanci NRSR za KDH, v novembri 2011 podali návrh novelizácie školského zákona, ktorým sa rozširuje možnosť domáceho vzdelávania aj na druhý stupeň základnej školy, a ktorým sa zjednodušujú niektoré podmienky.

Viac na tému domáceho vzdelávania a jeho uľahčenia píše Zuzana Zimenová z Konzervatívneho inštitútu.

A viac na tému kritiky povinného inštitucionalizovaného školstva sa môžete dočítať v článku Johna Taylora Gatta s názvom The 7-Lesson Schoolteacher. Gatto v rokoch 1989, 1990 a 1991 získal ocenenie Učiteľ roka mesta New York, a v roku 1991 aj ocenenie Učiteľ roka štátu New York. Jeho článok vymenúva, čo americké štátne školy učia. Spomínam to na tomto mieste kvôli tomu, že v U.S.A. sú podľa odhadov asi 2 milióny detí vzdelávaných doma, rodičmi, ktorí z rôznych dôvodov nechceli prenechať zodpovednosť za svoje deti štátu, resp. škole.

Aktualizácia 16.11.2012: Staršia verzia článku The 7-Lesson Schoolteacher bola preložená do češtiny.