Category Archives: Citáty

Konštatovanie Henryho Hazlitta

“Súkromný sektor” hospodárstva je v skutočnosti dobrovoľný sektor; a “verejný sektor” je v skutočnosti donucovací sektor. — Henry Hazlitt, podľa Planning vs. the Free Market

Rothbard o neznalosti ekonómie

“Nie je žiadnym zločinom nepoznať ekonómiu, ktorá je napokon špecializovanou disciplínou a mnohými považovanou za ‘ponurú  vedu’. Ale je celkom nezodpovedné mať hlasný a hlučný názor na ekonomické otázky, a pritom zotrvávať v tomto stave neznalosti.” — Murray N. Rothbard

Fedor Gál: Osobne by som radšej veril svojprávnym občanom a komunitám, ako štátu

„Osobne by som radšej veril svojprávnym občanom a komunitám, ako štátu, ktorý sa tvári, že vie, čo potrebujú ľudia ku šťastiu, a servíruje im to hlava-nehlava bez ohľadu na zdravý rozum a fakt, že je tu k našim službám, a nie naopak. Akurát svojprávnych občanov a ich komunít je trvalý nedostatok.“ (Fedor Gál)

Citované v článku Budúcnosť školstva je v municipalizácii.

Hodnotenie cieľov nie je súčasťou ekonomickej teórie

Ludwig von Mises, jeden z najvýznamnejších predstaviteľov rakúskej školy ekonómie, nepovažoval hodnotové súdy za súčasť ekonomickej teórie:

“Praxeologie a ekonomie se zabývají prostředky pro dosažení cílů, které si jednající jednotlivci zvolí. Nevyjadřují svůj názor na to, zda je požitkářství lepší než asketismus. Uplatňují na prostředky jen jediné měřítko: zda jsou či nejsou vhodné k dosažení cílů, které si jednající předsevzal.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 86)

Mises opakovane zdôrazňuje, že ekonómia neposudzuje hodnoty a zvolené ciele. Tvrdí dokonca, že takéto posudzovanie ani nie je možné:

“[Praxeologie a ekonomie] [j]sou si plně vědomy, že konečné cíle lidského jednání nelze podrobit zkoumání dle nějakého absolutního standardu. Konečné cíle jsou konečnou daností, jsou čistě subjektivní, liší se mezi různými lidmi a u stejných lidí v různých okamžicích jejich života.” (str. 86)

“Je pravda, že ekonomie je teoretickou vědou a jako taková se zdržuje jakýchkoli hodnotových soudů. Jejím úkolem není říkat lidem, o jaké cíle by měli usilovat. Je vědou o prostředcích používaných k dosažení zvolených cílů, nikoli vědou o volbě cílů. Konečné rozhodnutí, hodnocení a volba cílů přesahují předmět jakékoli vědy. Věda nikdy neříká člověku, jak by měl jednat; pouze mu ukazuje, jak jednat musí, chce-li určitých cílů dosáhnout.” (str. 8)

Nesúhlasím s tvrdením, že ciele konania nie sú otvorené skúmaniu. Avšak touto otázkou – či také skúmanie je alebo nie je možné – sa nemusíme zaoberať pri štúdiu ekonómie. Stačí povedať, že ak je hodnotenie cieľov možné, potom nie je súčasťou ekonómie; je predmetom iných vedeckých disciplín.

Ak ekonóm napr. vyjadrí svoj názor na ciele, o ktoré sa usiluje určitá hospodárska politika, nerobí tak ako ekonóm. Ekonómia sa nezaoberá otázkou, aké hodnoty by mali ľudia mať, rovnako ako to nerobí napr. matematika či chémia.

Pozri tiež:
Predmet praxeológie, subjektivizmus a objektivita praxeológie
Ekonómia sama o sebe nemôže vyslovovať etické súdy

Tomáš Baťa: Nechci pracovat v obchodě s lidmi, kteří pohlížejí na obchod jako na příležitost k rabování

“Nechci pracovat v obchodě s lidmi, kteří pohlížejí na obchod jako na příležitost k rabování, kteří v něm chtějí rabovat deset, dvacet roků, a pak utéci a trávit z kořisti. Já chci pracovat v obchodě jen s lidmi, kteří se odhodlali setrvat v něm až do smrti, kteří si obchodní službu zvolili za své celoživotní povolání. Slušné živobytí taková služba zabezpečí každému. Kdo se honí za penězi, ten je nikdy nedohoní. Hleďte si práce. Dělejte ji lépe, než soused. Peníze za vámi přiběhnou samy.” (Tomáš Baťa: Úvahy a projevy. Kapitola 04.00 – Hospodář.)

Táto kniha Baťových úvah a prejavov je dostupná ako audiokniha na stránke TomasBata.com. Baťa v nej ponúka celkom iný náhľad na svet a na podnikanie, než s akým sa stretávame v médiách či v bežných rozhovoroch. Odporúčam každému, kto chce začať s podnikaním.

Diego de Covarrubias y Leiva (1512-1577): Hodnota nezávisí na podstate tovaru

Španielsky katolícky scholastik Diego de Covarrubias y Leiva (1512-1577), citovaný v knihe anglickej ekonómky Marjorie Grice-Hutchinson The School of Salamanca (k dispozícii vo formáte PDF a EPUB):

“Hodnota tovaru nezávisí na jeho podstate, ale na ocenení ľuďmi, i keby bolo ich ocenenie nerozumné.”

Pozri tiež: Hodnota nie je vo veciach.

Ekonómia sama o sebe nemôže vyslovovať etické súdy

“Ekonomie sama o sobě nikdy nemůže vyslovovat etické soudy, je však schopna poskytovat existenciální zákony, které nemůže nikdo, kdo formuluje etické závěry, přehlížet – stejně jako nikdo nemůže racionálně rozhodnout, jestli je výrobek X dobré či špatné jídlo, dokud nejsou zjištěny a vzaty v úvahu jeho důsledky pro lidský organismus.” (Murray N. Rothbard: Ekonomie státních zásahů. Praha: Liberální institut, 2005. ISBN 80-86389-10-3. Str. 396)

Viď tiež Predmet praxeológie, subjektivizmus a objektivita praxeológie.

Albert Einstein: Najťažšie pochopiteľná vec na svete je daň z príjmu

“Najťažšie pochopiteľná vec na svete je daň z príjmu.” (Albert Einstein)

3. decembra 2013 NR SR schválila novelu zákona č. 595/2003 Z. z. o dani z príjmu, ktorá zavádza tzv. daňovú licenciu (paragraf 46b):

“Daňovou licenciou je minimálna daň […], ktorú platí daňovník za každé zdaňovacie obdobie, za ktoré daňová povinnosť vypočítaná v daňovom priznaní je nižšia ako výška daňovej licencie […]”

Teda ak firma dosiahne taký nízky zisk, že vypočítaná daňová povinnosť je menšia ako výška daňovej licencie, alebo ak firma bude v strate, potom v tom roku zaplatí daňovú licenciu, t.j. mohli by sme povedať: daň zo straty. Ak firma v budúcnosti dosiahne zisk, bude si môcť v minulosti zaplatenú daňovú licenciu odpočítať z daňovej povinnosti. Lenže posledná vec, ktorú potrebuje stratová firma, je zvyšovanie nákladov v tom roku, v ktorom má ťažkosti.

Viac k tejto téme: Výzva prezidentovi na vetovanie daňových licencií.

(Zdroj Einsteinovho citátu: Quote Investigator.)

Definícia štátu podľa Bastiata

“Štát je veľká fikcia, prostredníctvom ktorej sa každý snaží žiť na úkor všetkých ostatných.” (Frédéric Bastiat: Štát. In: O zákonoch. Bratislava: Kalligram, 2002, s. 14. ISBN 80-7149-493-3)

Sv. Augustín: Čím iným sú krajiny bez spravodlivosti, ak nie veľkým zbojstvom?

V nasledujúcom texte sv. Augustín opisuje jeden zo spôsobov vzniku štátu:

Čím iným sú krajiny bez spravodlivosti, ak nie veľkým zbojstvom? Vari lúpežné bandy nie sú malým kráľovstvom? Aj zbojnícka banda sa riadi rozkazom svojho vodcu a podľa schváleného dohovoru sa delí o korisť. Ak sa k tomuto zlu pridávajú ďalší a ďalší, odboj sa rozrastie natoľko, že obsadí isté územie, na ktorom si zriadi sídla, mestá, podrobí si národy a potom bez váhania prijíma aj názov ríše, ktorým si nielen uspokojí ctižiadosť, ale pred svetom si zároveň zabezpečuje aj beztrestnosť. Vtipne a pravdivo odpovedal prichytený pirát Alexandrovi Veľkému, keď sa ho kráľ opýtal, odkiaľ berie právo zbíjať na mori. Pirát mu smelo odpovedal: „Odkiaľ aj ty po celej zemi! Ja za to, čo robím s malou lodičkou, som lúpežníkom, a ty za to isté, čo robíš s veľkým loďstvom, si panovníkom.“ (Sv. Augustín: Boží štát)

Závislosť na štáte

Z článku Kataríny Daniškovej Národ zamestnancov:

“Ďalším náznakom slovenského plávania po prúde je budovanie závislosti na štáte. Komunizmus výrazne prispel k prebujneniu vzťahu štát – jednotlivec. Sme nainfikovaní rôznymi predstavami, aké sú povinnosti štátu voči nám. Očakáva sa, že väčšinu problémov v spoločnosti vyrieši štát. Vyleje sa niekde rieka? Skrachuje podnik? Médiá, krčmy a domácnosti sú hneď plné diskusií o tom, čo mal, má a bude musieť štát spraviť.”

Pravda je väčšia a silnejšia ako moc

Slová MUDr. Silvestra Krčméryho v záverečnej reči pred Vyšším vojenským súdom v Trenčíne 24. júna 1954:

“Vy máte v rukách moc, ale my máme pravdu! Tú moc vám nezávidíme a netúžime po nej, nám stačí tá pravda! Lebo je väčšia a silnejšia ako moc! Kto má v rukách moc, ten si často myslí, že môže pravdu zastrieť, potlačiť, zabiť, alebo i ukrižovať! Ale pravda dosiaľ ešte vždy vstala i vstane z mŕtvych!” (Citované v Mikloško, František: Pravda vždy vstane z mŕtvych. In: Impulz, č. 4/2012)

Vedec musí odpovedať na kritiku bez ohľadu na motiváciu kritikov

“Žádný vědec nesmí dopředu předpokládat, že je odmítnutí jeho teorií nutně neopodstatněné, jestliže je jeho kritik předpojatý kvůli svým emocím nebo stranické příslušnosti. Musí odpovědět na každou výtku bez ohledu na pozadí či motivy, s nimiž byla učiněna. Rovněž není přípustné mlčet tváří v tvář častému názoru, že teorémy ekonomie platí pouze za hypotetických předpokladů, které nejsou v reálném světě nikdy splněny, a nelze je tudíž použít k mentálnímu uchopení reality. Je zajímavé, že některé školy zřejmě souhlasí s tímto názorem, a přesto klidně dál kreslí své křivky a formulují své rovnice. O význam svého uvažování a o vztah ke světu, v němž žijeme, se nezajímají.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, s. 5)

Čo je to praxeológia

“Praxeologie je teoretickou a systematickou, nikoli historickou vědou. Jejím předmětem je lidské jednání jako takové, bez ohledu na jednotlivé náhodné okolnosti konkrétních aktů. Její poznání je čistě formální a obecné, bez vztahu k věcnému obsahu a jednotlivým charakteristikám konkrétního případu. Jejím cílem je poznání platné pro všechny případy, v nichž podmínky přesně odpovídají předpokladům a z nich vyvozeným závěrům. Její tvrzení a výroky nejsou odvozeny ze zkušenosti. Mají stejně jako výroky matematiky a logiky apriorní povahu. Nepodléhají verifikaci či falzifikaci na základě zkušenosti či faktů. Logicky i časově veškerému porozumění historickým faktům předcházejí. Jsou nutným předpokladem pro jakékoli intelektuální uchopení historických událostí. Bez nich bychom v běhu událostí neviděli nic než kaleidoskopickou změnu a chaotický zmatek.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 30-31)

Princíp metodologického singularizmu

“Praxeologie začíná svá zkoumání nejen od jednání jednotlivce, ale i od individuálních aktů. Nezabývá se vágně definovaným lidským jednáním obecně, nýbrž specifickým jednáním, které konkrétní člověk provedl v konkrétním čase a na konkrétním místě. Samozřejmě se však nezajímá o náhodné charakteristiky tohoto jednání, o to, co jej odlišuje od všech ostatních jednání, ale pouze o to, co je v něm univerzální a nutné.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 41)