Alois Rašín v roku 1919: Čo všetko ľudia žiadajú od štátu, to je neuveriteľné

Alois Rašín bol politik z čias Rakúska a prvej československej republiky. V Československu bol ministrom financií (1918-1919, 1922-1923). Je autorom učebnice ekonómie, ktorú napísal vo väzení, počas súdneho procesu, v ktorom bol odsúdený na trest smrti. Napokon dostal milosť od nového cisára. V roku 1923 bol zavraždený komunistickým anarchistom.

V jednom liste v roku 1919 napísal:

“Neboť co se v tomto směru tady páše, co všechno kde kdo od státu chce, jest přímo neuvěřitelné. Ve mně to všechno vzbuzuje velkou obavu do budoucna, poněvadž republika, vlastně její obyvatelstvo, stůně třemi těžkými chorobami.

První z těchto chorob jest úplné zlenivění a zlenošení obyvatelstva, zaviněné tím, že jednak v zákopech nebylo potřebí pracovat, ale doma taky ne, poněvadž vyživovací prostředky, placené v ohromných sumách, jenom v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, dělaly měsíčně 111 milionů korun, zbavovaly každého potřeby, aby pracoval. A tak jest zde takový stav, že skutečně si ohromné množství lidu myslí, že zůstane to trvale tak, aby stát živil 2/3 obyvatelstva.

Republika má poskytovati ‘panem‘ [chlieb, pozn. EZ] kde komu. Vypíše se nouzová stavba v okrese, ve kterém jest notorická nezaměstnanost a do práce se přihlásí dva zedníci. Zavede se osmihodinová doba pracovní a okamžitě přijdou bankovní úředníci s požadavkem, že oni budou pracovat pouze 6 hodin denně.

Druhou velkou chorobou jest to, že se věří omnipotenci státu. Obyvatelstvo si skutečně myslí, že stát může dělati všechno. Nikoho, ani vůdčí lidi, neodstraší to, jak ty věci vypadají u železnic, u pošt a v jiných státních podnicích. Chtěli by, aby stát hned převzal všechny doly, velkostatky, čili aby se obyvatelstvo přeměnilo ve státní úředníky, kteří se budou rváti o hodnostní třídy. Všechno to, co dosud prováděly země, okresy, obce, soukromé společnosti a spolky, nyní se najednou hodí na bedra státu a nikdo se nestará o to, odkud se na to vezmou příjmy. Každá činnost má býti nejen státem řízena, nejenom jeho zákonodárstvím podporována, nýbrž přímo, placena. A tak se přichází s návrhy na umělé zlacinění životních potřeb tím, že se výrobcům připlácí ze státní pokladny, aby se to v prodeji mohlo dávat laciněji, čili jak já tomu říkám, provádějí se konsumentské subvence. Jindy přijde se pro subvence výrobní, má býti vyráběno to a to, konečně přijde obchod a chce, aby stát mu garantoval jistý výnos při exportu a při tom přirozeně převzal veškerou ztrátu.

Třetí chorobou jest, že lid myslí, že svoboda předpokládá neposlušnost a že svoboda znamená zákaz poroučení. Na tomto podkladě začíná se úplně naše administrativa rozkládati. Okresní hejtman se bojí poručiti četníkovi, četník chodí raději v civilu, poněvadž se bojí, že by musel někdy zakročiti nebo že by musel něco poručiti a podřízení, lid obojího pohlaví, stojí na stanovisku, že by si zadal, kdyby státní úřad poslouchal.

A tak do tohoto stavu zasévá se těmi, kteří se vrátili z Ruska, semeno bolševismu.” (Zdôraznenie EZ)

Akoby písal o súčasnosti. Veď dnes sú ľudia tiež leniví a chcú od štátu, aby sa o nich postaral, aby im našiel zamestnanie, aby zaplatil vzdelanie, zdravotníctvo, aby zabezpečil čo najvyšší dôchodok. A aj dnes si ľudia myslia, že štát je všemocný, že ak by boli pri moci tí správni ľudia, štát by sa o nich naozaj dokázal postarať. V Rašínových časoch tieto choroby pomáhali komunistom (ako tvrdí sám Rašín). O 29 rokov neskôr prevzali moc nad štátom. Dnes sú tieto choroby vlastne dôsledkom komunizmu, a pomáhajú udržať vysokú mieru štátnych zásahov do hospodárstva.

Rašín nazýva „neuveriteľným“, čo všetko ľudia od štátu žiadali, a ďalej ako príklad uvádza dožadovanie sa dotácií obchodníkom a výrobcom. Pre neho neuveriteľné. Dnes sa nad takými žiadosťami málokto pozastaví, dnes predsa “vieme“, že dotácie pomáhajú.

Od Rašínovej smrti ubehlo takmer celé storočie, odohrala sa druhá svetová vojna, štyridsať rokov boli pri moci komunisti, a ľudia o štáte zmýšľajú stále rovnako. To je neuveriteľné.

Možno to súvisí s tým, že sa komunistom podarilo zoštátniť školy a do dnešných čias sú zväčša štátne. Tak ako by mohli ľudia o štáte rozmýšľať inak než v dobrom? Pravdaže, uvedomujú si, že vlády napáchali veľa zlého. Keď sa však rieši nejaký konkrétny problém, riešenie je vždy naporúdzi: štát pomôže, lebo môže, lebo musí pomôcť.

Viac o Rašínovi sa môžete dočítať v zaujímavom zborníku Centra pro ekonomiku a politiku Alois Rašín – český politik, právník a národohospodář (vo formáte PDF). Obsahuje aj úryvky z jeho diel, resp. niektoré články, aj spomínaný list (na strane 57). Podľa jedného z príspevkov Rašín ako ekonóm čiastočne vychádzal z rakúskej školy (vtedy nazývanej rakúska psychologická, či subjektívna škola), z menšej časti bol ovplyvnený nemeckou historickou školou. Rašín je zaujímavou postavou dejín českej politiky i hospodárstva, a spomínaný zborník je skutočne dobre napísaný.

Reklamy