Monthly Archives: február 2013

Praxeológia je indiferentná voči cieľom konania

“Praxeologie je vůči konečným cílům jednání indiferentní. Její závěry jsou platné pro všechny typy jednání bez ohledu na to, k jakým cílům směřují. Je vědou o prostředcích, nikoli o cílech. Termín štěstí používá v čistě formálním smyslu.” — Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 14

Reklamy

Citát z 2. storočia

„Jak směšným cizincem je ve světě ten, kdo se diví kterékoliv události v životě!“ — Marcus Aurelius: Hovory k sobě. Kniha dvanáctá, 13

Výber článkov Ekonomického zápisníka – 2011

Základné pravidlo ekonómie

Slobodné hospodárstvo

Ekonomická literatúra zdarma

Kritika knihy Ekonómia v novej ekonomike

Predmet praxeológie, subjektivizmus a objektivita praxeológie

“Učení praxeologie a ekonomie platí pro každé lidské jednání bez ohledu na jeho motivy, příčiny a cíle. Konečné hodnotové soudy a konečné cíle lidského jednání jsou pro jakékoli vědecké zkoumání daností, nelze je dále analyzovat. Praxeologie pojednává o způsobech a prostředcích k dosažení takovýchto konečných cílů. Jejím předmětem jsou prostředky, nikoli cíle.
V tomto smyslu hovoříme o subjektivismu obecné teorie lidského jednání. Volbu konečných cílů jednajícím člověkem bere jako data. Vzhledem k nim je zcela neutrální a vyhýbá se veškerým hodnotovým soudům. Jediný standard, který používá, je, zda jsou zvolené prostředky vhodné k dosažení sledovaných cílů. […] V subjektivismu současně spočívá i objektivita naší vědy. Protože je subjektivní a bere hodnotové soudy jednajících lidí jako konečná data nepřístupná dalšímu kritickému zkoumání, je nad všemi stranickými a dílčími zájmy, je lhostejná vůči konfliktu všech škol dogmatismu a etických doktrín. Není zatížena hodnocením a předběžnými názory a soudy, je univerzálně platná a absolutně a plně lidská.” (Ludwig von Mises: Lidské jednání, str. 20-21)

Odkazy na zaujímavé články – 8. týždeň 2013

Drahá elektrická vízia

Európska komisia bude môcť vetovať rozpočty členských štátov – Ďalší krok smerom k centralizovanému euroštátu.

Dexia je už druhý rok po sebe hlboko v červených číslach – Banka, v ktorej Franúzsko a Belgicko vlastnia 96 % akcií, mala v roku 2012 stratu 2,9 miliardy eur.

ERÚ: Účet za soláry mohl být o miliardy nižší

Čtvrtina solárních elektráren v Česku získala předloni podporu vyšší než 280 tisíc korun“Tak třeba v roce 2011 získalo podporu vyšší než 277 tisíc korun 3100 majitelů takových zdrojů, 650 z nich dostalo dokonce víc než 10 milionů.” – Ale tá štátna podpora je nutná, veď ako inak môže zarábať slnečná elektráreň v krajine, kde slnko nesvieti: V Česku je extrémně málo slunce, minulý týden svítilo jen dvě hodiny.

Konkurencia – boj, alebo proces objavovania?

V učebniciach ekonómie sa môžeme dočítať, aká je konkurencia krutá; ako jeden podnik tvrdo bojuje s ostatnými a všetci navzájom proti sebe. V správach často počujeme a čítame o “hráčoch” (rozumej podnikoch), ako keby podnikanie bola hra. Keď už použijeme metaforu “hráč”, prirodzene potom hovoríme o konkurenčnom “boji”.

Toto všetko je nesprávne.

Konkurencia umožňuje ľuďom nájsť ich najväčšiu komparatívnu výhodu. Konkurencia v dlhodobom období usmerňuje človeka do tej oblasti hospodárstva, v ktorej bude druhým najviac užitočný.

Konkurencie potom nie je boj, v ktorom víťaz získava na úkor porazeného, ale proces objavovania, ktorého účastníci hľadajú a nachádzajú svoje miesto v hospodárskom živote, miesto, na ktorom budú užitočnejší. Z dlhodobého hľadiska konkurencia je pre jej účastníkov prospešná, hoci z krátkodobého hľadiska môže spôsobovať ťažkosti (napr. dočasnú stratu zamestnania, alebo zvýšenie výdavkov v dôsledku nutnosti preškolenia apod.).

Ak sa ale o konkurencii hovorí ako o boji, potom sa zahmlieva skutočný zmysel a prínos konkurencie, resp. to, čo sa dá získať v procese konkurencie, a poukazuje sa iba na krátkodobé negatívne dôsledky. Nazývať konkurenciu bojom je krátkozraké. Preto je lepšie definovať konkurenciu ako “spontánny (a dynamický) proces objavovania a súťaženia medzi ľuďmi v ekonomických procesoch o najvýhodnejšie využitie zdrojov s cieľom maximalizácie užitočnosti”.

Bohatí bohatnú, chudobní chudobnejú

Bohatí bohatnú, chudobní chudobnejú.

Tým viac, čím viac zasahuje štát do hospodárstva.

Kde štát nezasahuje, tam sa rozdiel v bohatstve stáva nepodstatným. Počítač či mobilný telefón si môže dovoliť takmer každý. Veci, ktoré pred 20 rokmi boli luxusom.

(Inšpirované článkom On Class Warfare od Barryho Lyndona.)